Není materiál jako materiál

Existují ale stínící techniky, které jsou charakteristické určitým typem materiálu, jako například plisé žaluzie, nebo japonské stěny (oboje z textilie). Výběr se pak omezuje na modifikace tohoto materiálu, v rozmezí barevné palety či průsvitnosti.

Správný materiál by měl být dostatečně odolný proti vnějšímu poškození a zároveň odolný proti znečištění (nebo alespoň snadno udržovatelný). V neposlední řadě by měl také dobře vypadat.

Jaké materiály jsou tedy k dispozici? Je to především dřevo, plast či již zmiňovaná textilie. Ale třeba také bambus, nebo hliník. Zde je stručný popis jejich pozitiv i negativ.
 

• Dřevo je klasický materiál, který má poněkud větší hmotnost. Vynahrazuje to fakt, že je to čistě přírodní materiál, který se hodí do každého interiéru.
   
• Plast je sice lehký, ale je plně syntetický. Jeho výhodou je nejen obrovské množství variací barev, které se dají použít, ale také jeho cena, která je ze všech pevných materiálů nejlevnější.
   
• Textil může znamenat problém pro alergiky, protože se na něm snadno usazuje prach a zároveň se obtížně čistí. Na druhou stranu je opravdovým designovým prvkem v pravém slova smyslu díky množství barev i vzorů, které rozzáří každý interiér.
   
• Hliník se využívá především ve vnějším stínění pro svou vysokou odolnost. Nevýhoda tedy spočívá v jeho vysoké pořizovací ceně, nebo teplu, které v sobě shromažďuje.
   
• V neposlední řadě je poměrně často využívaným materiálem bambus. Bambus je přírodní materiál, lehký s množstvím různých barevných kombinací. Jelikož se jedná o specifický typ materiálu, tak se nemusí hodit do každého interiéru.